Drobná technická odbočka 2: V obou případech (MM, MC) jsou kmity nejprve snímány hrotem (v naprosté většině diamantovým) s velmi dokonale navrženým a opracovaným tvarem, který je pouze v některých případech sférický (kónus se zakulacenou špičkou) ale v sofistikovanějších případech spíše tvaru oválného – elipsoidy. Širší stranou elipsy jsou tyto hroty orientovány kolmo ke směru drážky na gramofonové desce. Užšími konci (úzkými až 0,01 mm) jsou tedy schopny zapadnout i do nejjemnějších zvlnění v drážce, mnohem hloub a tedy věrněji než kužel klasické jehly. Základní tvar elipsy byl volen v různých tvarových modifikacích s odlišnými vlastnostmi. Jehla je uchycena v Cantileveru (v češtině je užíván termín „chvějka“), který je vyráběn většinou z duté lehké trubičky (aluminium, bór) či pro maximální tuhost z vzácných či pro své vlastnosti obtížněji zpracovatelných materiálů jako je například berillium, rubín, případně uhlík v mnoha podobách. Tento díl systému musí být kromě minimální vlastní hmotnosti co nejtužší, neboť každé zapružení chvějky by vnášelo zkreslení do reprodukce. Ve svém uchycení je také speciálně tlumen, tento materiál musí mít shodné vlastnosti i za různých tepelných podmínek a nesmí stárnout. Současný požadavek minimální hmotnosti je důležitý z důvodu co nejmenší setrvačnosti, aby pohyb byl maximálně neovlivňovaný systémem přenosky a mohl dokonale sledovat i ty nejdynamičtější či nejrychlejší kmity vysokých tónů. Součástí společné hmotnosti je i pohyblivá část elektrického systému, magnet nebo cívka. Přestože k výrobě přenosek jsou využívány mimořádně silné permanentní magnety, aby mohli být zcela miniaturní a celek co nejlehčí, přesto jejich hmotnost, kterou je nutno rozpohybovat, je větší než v případě cívek.